Hon na Padouchy II – Yena Jannabi

Povídka

ÚTOK BALÍČKŮ

"Balíček velikosti krabice od bot leží šikmo opřený o přední dveře našeho domu. Máme v nich úzkou štěrbinu, kterou lze dovnitř házet poštu, jenomže cokoli, co je tlustší než kostka mýdla, zůstane venku. Podle jména naškrabaného na balícím papíru je balíček adresován Clayi Jensenovi, takže ho zvedám a pokračuju dovnitř."
Dříve bych si balíček pořádně prohlédl, ale už před nějakým časem mi to začalo být jedno. Můj dům už nebyl jenom můj. Bylo to domov pro tucty balíčků, krabic a podobných zásilek. Mohl bych si otevřít vlastní obchod, nebo spíše sklad. Brzo bude muset místní pošta zřídit speciální pobočku jen pro mě.
Stala se z toho pomalu rutina, přijdu domů, zakopnu o balíček, vyjdu po schodech a hodím ho na hromadu ke stovce ostatním. Kdyby to bylo na mě, zrušil bych si schránku, vymazal své jméno a nejlépe celý dům zahrabal sto metrů po zem.
Vůbec jsem s tím neměl souhlasit. Podle něj jsem na to byl ideální. Nenápadný s obyčejným zaměstnáním, taková šedá myš. On jako šedá eminence se ke mně perfektně hodil. Myslel jsem si, že si něco málo vydělám. Trocha peněz navíc se hodí vždycky. To jsem ale ještě netušil, že tím ztratím všechno to, kým jsem. Tu svoji obyčejnost pro kterou si mě vybral. Jak moc nenápadný je dům, kterému jsou denně doručovány desítky balíčků. Tohle je všechno, jen ne nenápadné!
Dnes je středa, den kdy kromě balíčků, chodí i noviny. Jediný den v týdnu, na který se těším. S balíčkem v ruce jsem otevřel dveře a sehnul se na zem. Sebral jsem noviny a přesunul se do kuchyně. Mám rád rituály, jsou praktické a mají řád. Tak se mi to líbí. Noviny jsem položil na stůl a postavil vodu na kafe. Doručování balíčků má taky řád, chodí každý den v deset hodin dopoledne. Pondělí až pátek. O víkendu mám většinou klid, pokud nepřijede kurýr. A ten jezdí bohužel i o svátcích.
Cink. Voda je hotová, zaliju si kafe a rozložím noviny. Z úvodní stránky na mě kouká ten, kdo za to všechno může.
„Moriarty, geniální zločinec...,“ čtu nahlas, „člověk posedlý nákupy,“
„...extrémně inteligentní...,“ pokračuju, „úchyl,“
„...manipulativní...,“ „stoprocentně!“
„...a bezcitný...“ „Proč jeden měsíc chodily balíčky s kočičíma samolepkama?“
„...znovu zaútočil.“ „Na mě útočí každý den a nikde o tom nepíšou.“
Pronajal si mé jméno a adresu, jen aby jeho zájmy a preference nevyšly na povrch? Příště ať si ty krámy z eBaye posílá k sobě domů. Já končím!

Padouch v mé povídce je Moriarty z knih o Sherlocku Holmesovi. :)

Komentáře

Anonymní uživatel


Sdílet článek přes: Facebook Google+ Twitter
x

Přihlášení




Pokud ještě nejste zaregistrovaní, učiňte tak!

Přihlaš se a získej spousty výhod!