Hon na Padouchy II – Alexeia Lilian Moorová

Povídka

Zabouchnu naše mohutné, dřevěné mahagonové dveře a pokračuji dál do předsíně. Skopnu boty a čepici odhodím na skříň. V pokoji se posadím za můj naleštěný stůl z masivního dubového dřeva. Voní jako les na jaře. Opatrně balíček postavím na stůl a že stojánku na tužky vytáhnu nůžky. Opatrně rozstříhnu vrstvu lepenky na vrchní straně krabice. Nadzvedl jsem kusy kartonu. Vykoukla na mě krychle z lepenky, papíru a plastu. Rozstřihnu kus tohohle čehosi a trochu to roztáhnu. Pod tím je bublinková fólie. Odstraním tu směs nahoře a vrhnu se na fólii. Praská mi pod rukama a když se mi jí podaří sundat, uvidím jakousi hnědou až černou látku která byla pokrytá zelenými fleky. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet a raději jsem zvedl látku do ruky. Byla těžká. Začal jsem hledat konec látky. Když jsem ho našel, pomalu jsem začal odkrývat látku. Odhodil jsem látku na podlahu a zadíval jsem se na věc, kterou jsem držel v ruce. Taková černá věc kvádrovitého tavru se zeleným čtverečkem uprostřed a modrými čudlíky po stranách. Když jsem to otočil, uviděl jsem takový obdélníček a na něm výstupek. Chytl jsem za výstupek a gualá!, otevřelo se to! Ve vnitř byl papír. Vytáhl jsem ho a rozložil. Nějakým středověkým písmem a zeleným inkoustem tam bylo napsáno: Vezmi tu věc co jsi dostal, vyjdi před dům a zaboč doleva. Běž 0,5 km pěšky a příjdeš před dveře v kamenné zdi. Na té věci co máš s sebou najdi modrý čudlík na pravé straně, třetí od zdola. Ten zmáčkni. Vyletí ti klíč. Ten dej do zámku na dveřích a 6x otoč. Otevři dveře a vejdi dovnitř. Dál se nech překvapit.
XXXdojlXXX
P.S. Neboj, nezabijeme tě.
Chvíli jsem na papír vyjeveně koukal a potom si ho přečetl ještě několikrát. Pak jsem se vzpamatoval, vhodil papír do té věci, zavřel ji, oblél si bundu, obul tenisky a vyrazil. Zabočil jsem doleva. Po 0,5 km jsem došel ke kamenné zdi. Opravdu tam byly dveře. Vyndal jsem tu věc z bundy a našel tlačítko. Klíč se opravdu objevil. Odemkl jsem dveře a opatrně je otevřel. Šeredně zaskřípaly. Vešel jsem dovnitř a dveře jsem zavřel. Byl jsem v naprosté tmě. Najednou něco cvaklo. Pár desítek metrů přede mnou se objevilo světlo. Najednou se odněkud vynořil stín. Potom postava. Byla celá v šedém oblečení a přes hlavu měla kapucu. "Ahoj." Zaskřehotala obludným hlasem a já jsem v jejím hlase poznal náznak úšklebku. "Jestli pak víš, co po tobě chceme?" Znovu se ozvala. Trhl jsem sebou a zakoktal: "N-nevím, t-to d-doopravdy n-ne-netuším." Vypravil jsem ze sebe. Ona se jen pohrdavě usmála, znovu s náznakem úšklebku a já najednou cítil na svém těle něčí ruce. V tu ránu jsem viděl jen černotu. Přes hlavu jsem měl pytel. Najednou se mi okolo těla začal omotávat provaz. Pak mě někdo něčím majznul přes hlavu a poslední co jsem slyšel než jsem upadl do bezvědomí bylo: Vezmi ho Michaeli a odnes ho támhle." "Jasně Leone. Jasně, Leone Tarasove. A pak jen smích, ďábelský smích.
Padouch se jmenuje Leon Tarasov a je z knihy PRAVDA ze série CHERUB.

Článek byl publikován 31.7.2017

Tento článek pro vás napsal(a) Alexeia Lilian Moorová, opravil(a) Martin Lerelin a vizuálně připravil(a) Anonymní uživatel.

Alexeia Lilian MoorováAutorka se věnuje četbě, poslouchání hudby, hře na flétnu a škole. Ve škole má ráda dějepis, češtinu, hudební výchovu a výtvarnou výchovu. Mimo školu ráda chodí ven a loví kešky.

Komentáře

Anonymní uživatel


Sdílet článek přes: Facebook Google+ Twitter
x

Přihlášení




Pokud ještě nejste zaregistrovaní, učiňte tak!

Přihlaš se a získej spousty výhod!