Hon na Padouchy II – Silmarien Sanatha

Povídka

„Clayi?“ zavolám, když vejdu do té rozvrzané barabizny, kterou pro nedostatek lepších výrazů nazýváme dům. Se současnými cenami ubytování v Ankh-Morporku je to ale to nejlepší, co si můžeme s mým spolubydlícím dovolit. On studuje na Neviditelné univerzitě a já právě začínám svou dozajista úspěšnou kariéru v Ankh-Morporské Kometě. Zatím sice jen opravuji gramatické chyby v článcích a roznáším kafe, ale jsem si jistá, že už brzy rozpoznají můj talent a dostanu vlastní sloupek.
Nikdo mi neodpoví, a tak položím balíček na stůl. Nemám nejmenší pochyby o tom, od koho je. Clay by se sice jako student magie měl vyhýbat ženám a držet celibát, ale když se jedná o tajemnou dámu za zrcadlem, tak ztrácí hlavu. Mě ovšem více než ten jeho prapodivný zrcadlový vztah, ze kterého se dozajista nevyklube nic dobrého, zajímá, jak je možné, že v té zemi za zrcadlem funguje poštovní služba. Až to svádí k myšlence, že Clay není jediný z naší reality, s kým ta dáma – tvrdí, že se jmenuje Lilith – udržuje vztah.
Ale to není moje věc. Proto se rychle proberu ze zamyšlení a pustím balíček z hlavy. Mám s sebou spoustu článků, které jsem nestihla opravit, a zítra to musí být hotové.

S trhnutím se proberu ze spánku a zmateně zvednu hlavu ze stolu. Musela jsem usnout při práci. To není nic neobvyklého, protože v posledních dnech jsem toho moc nenaspala. Co je neobvyklé, je ten podivný zvuk, který mě vzbudil. Zní to skoro jako vlny rozbíjející se o břeh, ale je v tom něco... skleněného.
Pomalu vstanu od stolu a obezřetně dojdu ke dveřím svého pokoje. Když vykouknu na chodbu, nevidím nic podezřelého. Zdá se mi, že zvuk vychází z Clayova pokoje. Chvíli zvažuji, že možná jen procvičuje nějaké kouzlo, ale nakonec mi to nedá, abych nenakoukla dovnitř.
První věc, kterou uvidím je otevřený balíček. Clay sedí u stolu a před sebou má postavené malé zrcadlo se zlatým rámem. V jeho výrazu je něco podivného, co mě přinutí jít k němu. A pak si toho všimnu. Stříbrozlatý proužek mezi ním a zrcadlem. Jak ho vyděšeně pozoruji, zdá se mi, že je Clay najednou podivně průhledný. Ze zrcadla se ozve vítězoslavný smích a já si uvědomím, že se v něm zrcadlí Lilith. Ale její obraz už není ani zdaleka tak roztřesený, jak mi Clay líčil. Naopak rychle získává na ostrosti a jakoby vystupoval ze zrcadla.
Vyděšeně ustoupím několik kroků dozadu a narazím zády na krb. Prsty se mi nevědomky sevřou kolem pohrabáče. Železo... na železo se může člověk spolehnout vždycky. S hlubokým nádechem ho zvednu a vyrazím vpřed. Vší silou udeřím pohrabáčem do zrcadla.

Najednou ležím na zemi a kolem mě je hromada střepů. Jeden by řekl, že z tak malého zrcadla nemůže být tolik střepů. Nade mnou se sklání Clay se starostlivým výrazem. Alespoň už není průsvitný... projede mi hlavou, než znovu omdlím.

Zapomněla jsem připsat, že padouchem je Lilith nebo-li Líza Zlopočasná z knihy Čarodějky na cestách od Terryho Pratchetta.

Komentáře

Anonymní uživatel


Sdílet článek přes: Facebook Google+ Twitter
x

Přihlášení




Pokud ještě nejste zaregistrovaní, učiňte tak!

Přihlaš se a získej spousty výhod!